V minulém článku jsme si pojmenovali ten nepříjemný pocit: prošel jsi kurzem, rozesíláš životopisy a na pohovoru tě pořád nechtějí. Řekli jsme si, že nejčastější a zároveň nejlíp řešitelný důvod je jeden. Nemáš co ukázat.
Tak si pojďme ukázat, jak to řešit. Řekneme si narovinu, proč se na juniorské pozice stojí fronty, na co firmy při výběru reálně slyší a co přesně ti brání dostat se přes to první, nejtěžší síto.
Jak dnes vypadá shánění první QA práce
Začněme narovinu. Trh s juniorními testery je přesycený.
Kurzů, bootcampů a rekvalifikací přibylo, testování se roky prodávalo jako pohodlný vstup do IT, a tak dnes na každou skutečně vstupní pozici dorazí desítky lidí s hodně podobným životopisem. Certifikát, absolvovaný kurz, žádná komerční praxe.
K tomu se přidává druhý problém. Otevřeš si inzeráty a zjistíš, že většina „juniorních“ pozic ve skutečnosti chce rok nebo dva zkušeností. Pozic, které jsou opravdu vstupní, kde počítají s tím, že tě zaučí od nuly, je málo. A o ně se pere ten přesycený zástup.
Vzniká z toho klasický kruh. Práci nedostaneš, protože nemáš praxi. Praxi nezískáš, protože nedostaneš práci. Zní to jako slepá ulička. Ale není, a za chvíli uvidíš proč.
Co reálně stojí v inzerátech
Zkusme si rozebrat typický inzerát na juniorní QA pozici. Když ho čteš pozorně, zjistíš, že požadavky nejsou jeden velký blok. Dělí se na dvě skupiny, i když to tam nikdo nenapíše.
Must-have, to bez čeho tě nevezmou:
- Základní znalost testování (analýza požadavků, tvorba testů, plánování testování, exekuce testů, analýza chyb, reportování chyb, přetestování). Tenhle základ ti dá kvalitní kurz.
- Logické a analytické myšlení, schopnost rozebrat problém.
- Komunikace a čeština, často základ angličtiny kvůli dokumentaci.
- Chuť se učit a nějaký důkaz, že to myslíš vážně.
Nice-to-have, co potěší, ale neposílá tě to ze hry:
- Znalost konkrétního nástroje (Jira, Postman, SQL, Dev Tools, nějaká automatizace).
- Zkušenost s konkrétní doménou nebo technologií.
- Ten pověstný „rok praxe“.
A teď to důležité. Podívej se na ten seznam ještě jednou a zeptej se: co z toho jde získat i bez zaměstnání?
Skoro všechno. Znalost nástrojů se dá naučit. Angličtinu si zvedneš. A „rok praxe“ nebo „důkaz, že to myslíš vážně“ nemusí znamenat rok v korporátu. Může to být tvůj vlastní otestovaný projekt, tvoje bug reporty, tvoje portfolio. Firma nechce razítko od předchozího zaměstnavatele. Chce jistotu, že testovat umíš. A tu jí můžeš dát i jinak.
„Požadujeme praxi“ tedy není zavřené dveře. Je to jen otázka, na kterou musíš umět odpovědět něčím konkrétním.
V čem je ta překážka
Pojmenujme to úplně natvrdo. Ta překážka mezi tebou a první prací se jmenuje důkaz praxe.
Ne talent. Ne certifikát. Ne motivace. Ty věci ti možná nechybí. Chybí ti něco hmatatelného, na co firma ukáže a řekne „aha, tenhle už reálně testoval, nebude to s ním od nuly“.
Zkus se na to podívat očima firmy. Přijmout juniora je risk. Investuje do něj čas seniorů, kteří ho místo své práce zaučují. Když to nevyjde, přišla o peníze i o měsíce. Proto hledá cokoliv, co ten risk sníží. A nic ho nesníží líp než důkaz, že už jsi něco otestoval, i kdyby to bylo mimo zaměstnání.
Junior, který nikdy nic neotestoval, je pro firmu velká neznámá. Junior, který přinese vlastní bug reporty a otestovaný projekt, je najednou mnohem menší risk než ostatních dvacet uchazečů. A přitom neudělal nic, co bys nezvládl i ty.
A tady je ta dobrá zpráva. Odmítnutí neznamená, že na to nemáš. Znamená jen, že firma zatím nemá jak poznat, jestli testovat umíš. A přesně to můžeš změnit. Když si praxi vytvoříš sám, získáš dvě věci najednou: skutečnou zkušenost a zároveň důkaz, kterým ji na pohovoru podložíš.
Pokračování níže 
Nejnovější akce
Jak tu překážku překonat
Dobrá zpráva je, že cest, jak si ten důkaz vytvořit, existuje víc. Tady je jen přehled, ať vidíš, že to není jedna úzká pěšinka:
- Vlastní testovací projekty. Vezmeš reálnou aplikaci nebo web a začneš je systematicky testovat, jako bys to dělal v práci.
- Open source. Spousta projektů uvítá, když jim někdo hlásí chyby nebo napíše testy. Navíc to máš veřejně dohledatelné.
- Testerská komunita. Meetupy, skupiny, konference. Kontakty odtud vedou k příležitostem, které v inzerátech nikdy neuvidíš.
- Brigády, stáže, dobrovolné testování. Někdy stačí nabídnout menší firmě, že jí něco otestuješ, a máš první reálnou zkušenost.
- Portfolio. Blog, GitHub, dokument. Místo, kde tu svou práci sesbíráš a ukážeš na pohovoru.
Nebudu tady rozepisovat, jak přesně na to. To by byl článek sám o sobě, a taky že bude. Zatím ti stačí vědět jedno: tahle překážka se dá obejít víc způsoby a všechny jsou dostupné i bez toho, aby tě někdo zaměstnal.
Co dělá rozdíl mezi tím, kdo práci sežene, a kdo ne
Když se podíváš na lidi, kteří to z kurzu do první práce dotáhnou, a na ty, co po půl roce vzdají, málokdy je mezi nimi rozdíl v talentu.
Rozdíl je v tom, že jedni si vybudovali doložitelnou praxi a naučili se ji prodat. Nespoléhali na to, že za ně promluví certifikát. Přišli na pohovor a řekli „koukněte, tohle jsem otestoval, takhle jsem přemýšlel, tady jsou moje bug reporty“. A byli o krok před zbytkem.
To je celý ten trik. Ne čekat, až tě někdo pustí dovnitř, abys mohl získat zkušenost. Ale vytvořit si ji dřív a přijít s ní.
Jak přesně si tu praxi vybudovat krok za krokem, na čem konkrétně začít testovat, jak si vyžádat zpětnou vazbu a kde ti AI pomůže i uškodí, si rozebereme ve třetím článku (připravuje se).
A pokud nechceš tápat sám a chceš mít vedle sebe někoho, kdo tě tou praxí provede a dá ti na tvou práci zpětnou vazbu, přesně na tohle je postavený kurz Praxe pro testery. Dostaneš reálný projekt, na kterém si vybuduješ přesně ty důkazy, které ti dnes na pohovoru chybí.
